O mně a mé cestě k rodokmenům
Mgr. Klára Bílková
K historii jsem vždy měla blízko
Nejevila jsem však nikdy příliš zájem o tzv. velké dějiny (politické, vojenské…), mnohem bližší mi byly a jsou kulturní dějiny a tzv. mikrohistorie, tedy lidské příběhy na pozadí velkých i malých dějin.
Dodnes ráda čtu knížky či sleduji filmy, které zachycují životní osudy slavných i tzv. obyčejných lidí.
Absolventka historie
V balakářské práci jsem sepsala životní příběh Jany Zátkové, v diplomové práci pak dějiny dámského spolku Ludmila, jehož dlouholetou předsedkyní byla právě Jana Zátková a který se zasloužil o rozvoj dívčího vyššího školství na jihu Čech.
Již tehdy jsem lehce nakoukla pod pokličku genealogie a seznámila se s hledáním v matrikách, protože jsem do práce o Janě Zátkové vložila malý výsek z jejího rodokmenu i rodokmenu jejího manžela Augusta.
Poznávání vlastní rodinné historie
V průběhu let jsem ráda poslouchala své rodiče a prarodiče, když vzpomínali na své dětství a seznamovala se s historií památečních předmětů, které se v rodině dochovaly.
Když mi v roce 2014 zemřela babička, začala jsem se o historii své rodiny zajímat víc a také systematičtěji. Sesbírala jsem staré fotografie a rodinné dokumenty, které jsem měla k dispozici, a začala jsem pátrat po svých předcích a navštěvovat místa, kde žili a kde našli místo svého posledního odpočinku.
Od jednoho rodokmenu k druhému
Když se na mě začali obracet kamarádky a další lidé s prosbou o sestavení rodokmenu, rozhodla jsem se genealogii věnovat profesně.
A tak vznikly Křižovatky rodů
o překvapení, mravenčí detektivní práci, slepé uličky i radostné objevování.